5 tipů jak zlepšit vztah s dítětem

08.02.2017

Máte pocit, že na své dítě jen křičíte a nic nepomáhá? Nechcete si číst knihu a řešit to s odborníkem? Potřebujete něco vyzkoušet už dnes? Zkuste následující tipy a klidně nám dejte vědět, jak se Vám osvědčily.

1. rituály a hry před spaním

Čas před spaním je specifický a některé děti si nerady chodí lehnout. To může být příčinou sporů s rodiči. Jak se jim vyhnout, nebo je zmírnit? Obecným doporučením je nepouštět žádné elektrické spotřebiče 1h před spaním tzn. televize, tablet, mobil. S dítětem si klidně jděte lehnout a pokud vám nevydrží u čtení pohádky (i to může být rituál, ale to jistě víte), zvolte dotykové hry před spaním. Klasickou a rozšířenou hrou je dopis babičce, méně známe jsou: pekař, kovář, pizzař, výlet se zvířátky. Určitě ale najdete i své hry, fantazii se meze nekladou.

  • dopis babičce: smysl spočívá v tom, že píšete prstem dítěti na záda dopis babičce. Je důležité dítě aktivně do hry zapojit. "Napíšeme dopis babičce, pojď ukaž mi záda. Milá babičko, píšu ti dopis. Tečka. Posílá ti křečka. Tečka. Křeček běhá... S co ještě křeček dělá?" Píšete prstem a při slově tečka ťuknete, jako kdybyste dělali tečku. Když popisujete, co křeček dělá, napodobujete činnost prsty např. běh - rychlé pohyby prstů po celých zádech.
  • pekař: masírujete bříško se slovy "Pekař peče housky." Následuje "Uždibuje kousky." za lehkého štípání do boků. Pokračujete masírováním "Pekařka mu pomáhá." a zakončujete opět lehkých štípáním "Uždibují oba dva."
  • kovář: dítě si lehne a dá vám do klína nohy, poklepáváme na chodidla a říkáme "Kovej, kovej kováříčku, okovej mi mou nožičku. Okovej mi obě, zaplatím já tobě." Poté můžeme nohy vystřídat.
  • pizzař: prsty napodobujeme hnětení těsta na zádech dítěte a říkáme "Uhněteme těstíčko, všude, hezky pořádně." A následně popisujete postup a vždy napodobujete činnost např. přidáme sůl, vodu, mouku, těsto kyně, rozválíme... A poté se ptejte dítěte, co by chtělo na pizzu dát. Nechte dítěti volnou fantazii, klidně ať je na pizze i písek. Nakonec nahřejete troubu tzn. třete rukama záda. Dáte pizzu péct a po vyndání (pohyby jsou ve vaší režii a fantazii) ji krájíte pro lidi, pro které dítě chce.
  • výlet se zvířátky: začnete dítěti vyprávět "Pojedeme na výlet, vezmeme s sebou zvířátka." Samozřejmě můžete i sbalit věci. Princip je stejný jako u předchozích her - "jaké zvířátko s námi pojede? Chceš, aby jela myška? Dobře." A napadobujete chůzi myšky, pozdravíte ji apod. Vše se opět odehrává na zádech dítěte.

Přecházejte od aktivních her k hrám klidnějším. Uvědomte si, že jsou hry pro dítě, je to váš speciální čas před spaním, který mu chcete plně věnovat a usnadnit mu tak přijmout to, že den již končí a mělo by spát. Pokud se dítě bude během hry smát, tak se uvolní emoce (kupodivu i ty negativní) a dítě je lépe připraveno na odpočinek. Bude-li dítě chtít některé hry opakovat, tak mu nebraňte. Potřebujete-li, aby opravdu šlo spát, domluvte se s ním na zopakování některých her ráno. A nezapomeňte své dítě obejmout a řici mu, že ho máte rádi.


2. speciální čas na hraní

Tato technika pochází z knihy Aha! Rodičovství. Věnujte každý den svému dítěti 10-20 min času. Předem tento čas vymezte a dodržujte jej. Čas neprodlužujte. Během speciálního času na hraní jste k dispozici dítěti tzn. nezvedáte telefon, ani neřešíte nic jiného. Dítě vybírá hru a snažíte se jej neomezovat. Nechte rozhodovat dítě, co se bude dít a snažte se mu přání vyplnit, nebojte se použít fantazii. Nastavte si budík, nebo si vemte hodinky a dítě upozorněte 3min před koncem, že se již blíží konec. Čím více se dítě bude během speciálního času smát a cítit uvolněne, cítit, že může rozhodnout o tom, co se bude dít - tím lépe. Může se stát, že se dítě bude zlobit, že už končíte. To je v pořádku, uznejte jeho pocity, ujistěte jej, že je to v pořádku a speciální čas zase bude. Klidně dítě obejměte. Když si dítě na tento speciální čas zvykne, tak se rychleji ponoří do hry a snáze bude přijímat i její ukončování. Nebojte se během tohoto času uvolnit a naplno si hru užívat s dítětem. 

3. naučte se omluvit

Je to velmi jednoduché, ale přitom strašně náročné a těžké. Přiznat malému dítěti, že jste selhali např. když jste na dítě křičeli a neovládli své emoce. Právě tento tip je pro některé rodiče největší výzvou. Nejde o to, že by dítě nemělo mít nastavené hranice. Přijít se dítěti omluvit je vlastně ukázání vzoru, jak by se mělo ono samo chovat. Děti se učí nejvíce nápodobou, pokud se rodič neomlouvá, jak to může chtít po dítěti? Můžete říci např. "Omlouvám se, že jsem na tebe křičela. Opravdu mě rozlobilo, že jsi vylila tu štávu po celé kuchyni. Štáva se po kuchyni nevylévá, ale křičet jsem na tebe nemusela. Mrzí mě to. Chci to příště řešit lépe." Hranice je stálá, jen dáváte dítěti jasně najevo, že vyvinete snahu, abyste příště situaci řešili s klidem. Zkuste to a uvidíte.

4. umožněte dítěti, aby situaci napravilo

Většina z nás prošla výchovou s tím, že nám bylo sdělováno, jak vyřešit konkrétní situaci. A tak jsme tento model přejali jako rodiče a výchovu máme spojenou s tím, že sdělujeme dítěti, co přesně má dělat. Nenecháváme mu tak prostor pro to, aby samo sjednalo nápravu dle svého uvážení. Možná by vás to překvapilo. Mnoho rodičů přispěchá na pomoc dříve než je nutné, nebo nabídne řešení ihned. Přitom je to jednoduché např. dítě vysype hlínu z květináče. Dáte dítěti hranici "Hlína se z květináče nevyhazuje, vím, že tě to láká. Co teď budeme s tou hlínou dělat? Jak to napravíme?" A nechte dítě vymyslet, jak by se dala situace napravit. Pokud se mu to nedaří, můžete řici "Máme tady doma košťátko a lopatku. Myslíš, že bys to zkusil/a zamést? Můžeš to zkusit?" 

5. pojmenovávejte emoce

 Děti do věku 6-7 let prožívají své emoce prostřednictvím svého těla. Emoce jimi doslova otřásají a především ty negativní. Nemají dostatečně vyzrálou část mozku, která emoce zpracovává. V záplavě všech velkých emocí si dítě neuvědomuje, co se s ním děje. Zkuste dítěti pojmenovat emoci "Teď se opravdu hodně zlobíš." Dáváte tím dítěti najevo, že ho vnímáte, jste tu s ním a chápete jej. Zároveň tak jeho pocity uznáváte a zvědomujete mu je. Příště už vám třeba řekne, že se zlobí a jeho reakce nebude tak bouřlivá. Emoce můžete pojmenovávat i při hře např. "Ten plyšák je opravdu naštvaný, když bouchá do autíčka."

Závěrem

Z počátku se Vám nemusí  dařit některé tipy na změnu zařadit do každodenního života. Selhávat je běžné, důležité je zkoušet to opakovaně. Změny zavádějte postupně. Vyberte si klidně jen jeden tip, který se Vám líbí, je Vám nejbližší a ten postupně zkoušejte. Děti mohou reagovat různě, z počátku mohou být i více naštvané, nerozumí tomu, co se děje - čekají známou reakci, která je pro něj do jisté míry bezpečná (i když nemusí být úplně vhodná). Některé tipy je pro dítě z počátku těžké přijmout - více odhalujete emoce, dítě se může cítit zranitelné. Pokud tu pro něj budete s otevřenou náručí, budete přistupovat s láskou a vstřícností, tak se nemusíte bát, bude lépe. Případně můžete vyhledat odbornou pomoc, kde vám sdělí více informací.