Trauma a porod

21.08.2017

Trauma není jen ze strašidelných situací v našich životech. Traumatem se může stát i obyčejná věc jako je pád z kola. Stačí souhra okolností a mezi takové obyčejné situace patří i porod. Zeptala jsem se žen, co si o tom myslí a jaké mají zkušenosti

Kde, jak, kolik a proč?

Napsala jsem dotazník na google dokumentech, který byl volně přístupný na internetu. Rozhodila jsem "sítě" na modrém koníkovi a na skupinkách na FB, hlavně Plzeňsko. Dostala jsem poměrně rychle (v řádu 2 týdnů) smršť odpovědí. Celkem to je 108. A já si toho nesmírně cením, že těch 108 žen mělo odvahu podělit se o svoji zkušenost a svůj názor. 

Některé odpovědi se dali zaškrtnout jen jednou, jinde mohla žena volit více možností. Asi nejdůležitější je zmínit "proč". Pracuji se ženami, ale také s jejich dětmi, které si samy prochází obtížnými životními situacemi. Nezávisle na sobě mi některé maminky sděluji, jaké mají těžké vzpomínky na porod a s odstupem 3, ale i 5 let mají pocit, že právě zde byla narušena jejich psychická pohoda a někdy i dokonce vztah s dítětem. Pro jedny maminky pochopitelná záležitost, pro jiné utopie, vymýšlení si, rozmar či naprosto nepředstavitelná věc. Nebudu dále zdržovat a dejme se do čtení odpovědí.

Věk, počet porodů, porodní plán

Z celkem 108 žen, byla 1/3 ve věku 25-30 let, 1/3 ve věku 30-35 let. Zbylou třetinu tvořily ženy s věkem mezi 18 až 25 lety a ženy nad 35 let. Celkem 56,5% žen rodilo pouze jednou, 34,3% žen rodilo dvakrát a 9,3% žen rodilo 3 a vícekrát.  Jedná se tedy o poměrně široké spektrum žen a zkušeností. To zpřesňuje vypovídající hodnotu dotazníku.

Porodní plán nabývá v posledních letech na popularitě. Ženy se navrací "samy k sobě" a chtějí mít volbu a možnost ovlivnit tak důležité vyústění celého těhotenství, porod. Některé porodnice jsou mu nakloněné, jiné ho považují za zbytečný. A v neposlední řadě záleží na konkrétních osobách, které jsou přítomny porodu (bohužel reálně někdy i bez ohledu na přístup porodnice jako takové). I to, zda ne/budu mít porodní plán je volbou každé ženy. Přestože vzrůstá popularita porodních plánů, 72,6% dotazovaných žádný nemělo. Mělo jej 27 žen a z nich pouze 16 (necelých 15% ze 108 žen) má pocit, že byl respektován a dodržen. Což i přes malé číslo činí 59% z těch, které jej měly sestavený.

Psychická ne/pohoda při a po porodu

Další část se věnuje subjektivnímu zhodnocení porodu. 39 žen hodnotí porod s průběhem bez větších komplikací a s dobrou psychickou pohodou; 23 žen hodnotí svůj psychický stav dobře i před mírné komplikace. Celkem tedy 62 žen se cítilo dobře během porodu, a to i přes mírné komplikace. Naproti tomu 19 žen svůj porod, jako porod se špatným průběhem a s tím i spojenou psychickou nepohodou. Nicméně dalších 14 žen s mírnými komplikacemi a k tomu 8 žen bez větších komplikací vnímaly situaci tak, že se necítily psychicky dobře. Celkem tedy 22 žen se i bez větších komplikací necítilo dobře psychicky a dalších 19 žen se necítilo dobře psychicky a mělo těžký průběh porodu. Celkem se tak jedná o 41 žen, přičteme-li k tomu ženu, která vnímala druhou a třetí dobu porodní jako katastrofu a další, která uvedla, že trpí panickým strachem z bolesti a měla strach o své dítě, může se jednat o 43 žen, které se necítily dobře po psychické stránce. A to je téměř 40% dotazovaných žen.

V následující odpovědi uvedlo 44% žen, že cítíly psychickou nepohodu několik dní po porodu. Nejedná se o jev nijak zvláštní, vezmeme-li v potaz úplně novou situaci (pro některé ženy), fyzickou zátěž (jakou porod bezpochyby je), emoční návaly a výkyvy hormonálních hladin. Další otázka se zabývala nabídce pomoci, ze strany personálu. Na tuto otázku odpovědělo 98 žen, z nichž 37,8% byla nabídnuta pomoc. Jedna žena uvedla stres spojený s důrazem personálu na váhový přírůstek novorzence, jiná uvedla stres spojený s kojením. Další uvedla psychickou nepohodu z odloučení od dítěte, důvodem byly komplikace. Naproti tomu jiné uvedly, že si o pomoc neřekly, nezmínily se, případně neregistrovaly potřebu pomoci (zda vůbec bylo nutné).

Jakou pomoc by případně ženy uvítaly?

Ženy mohly v této odpovědi zaškrtnout více odpovědí, případně samy odpověď doplnit.

  • 34x podpůrná skupina žen s obdobnou zkušeností
  • 25x individuální sezení s psychologem
  • 22x přednáška/seminář/beseda
  • 19x letáček s informacemi v porodnici
  • 6x "stačil by jiný/vřelejší přístup personálu na oddělení šestinedělí"
  • 4x individuální sezení s psychiatrem
  • a 2 ženy se shodly na tom, že se to "moc řeší" a období po porodu "je šťastné období s miminkem".

Závěrem...téměř

Je logické, že při počtu porodů za rok, by bylo vhodné negenarilozovat výsledky a nepovažovat je za obecně platné. Nicméně se domnívám, že skutečně můžeme nabízet lepší podporu maminkám po porodu a někdy i během porodu. Všichni odborníci se shodují, že přestože je porod naprosto přirozená záležitost, je vysoce citlivým obdobím.

Ještě jednou chci moc poděkovat 108 odvážným ženám za jejich zcela upřímné odpovědi. Ponechávám dotazník stále aktivní, je možné jej tedy vyplnit (pokud jste tak již neučinila). A to ZDE.

A nyní následují odpovědi na popis psychického stavu žen (odpovědi nejsou upravené, jedná se tedy o autentické odpovědi):

krásné (2)

Super (2)

Dítě mělo žloutenku,měla jsem strach (2)

  • Prazdnota,nejistota,selhani
  • Po porodu jsem se cítila dobře, posílena ve své ženskosti
  • Stastna
  • nepochopení hlavně ze strany jedné sestry na šestinedělí, ale hlavně jsem byla ráda, že to je za mnou a oba jsme v pořádku
  • Zázrak
  • Stesti, spokojenost s peci
  • Připadala jsem si, že jsem jako žena zklamala. A že jako máma si dostatečně nezasloužím syna
  • únava, vyčerpání, stres
  • Byla jsem ráda, že to mám za sebou a syn je v pořádku.
  • Vztek, smutek, nepochopeni cele situace
  • Štěstí. Radost.Laska
  • A mám to zasebou jupiii .
  • Radost, ale take nejistota z noveho. Pozdeji bezmoc
  • Po porodu se mi ulevilo
  • U me slo o kojeni, nemohla jsem se rozkojit a byla jsem zoufala
  • Úleva, štěstí
  • Stesti, radost a unava.
  • Krásné jde o první shledání s miminkem
  • Zmatená, nejista, vycerpana.
  • Že už nikdy nechci rodit.
  • Skvělé
  • Byla jsem hlavne stastna, ze je dcerka v poradku venku.
  • Rsdost
  • Euforie
  • Strach, bezmoc, psychické i fyzické vyčerpání
  • Nedůvěra v sebe sama, selhání, pocit méněcennosti, strach v péči o dítě
  • Stres že malá stále breci a já nemám hned mléko.
  • euforie
  • Strasne dlouho jsem nemohla uverit tomu, ze uz je to opravdu ono. Syn byl 24h na pozorovani kvuli arytmii srdce a bez nej mi to dlouho dochazelo.
  • Zmatek
  • Zklamání z nedodržení porodniho plánu
  • Samotný porod proběhl v podstatě rychle a jen s malými komplikacemi, ač šlo o předčasný porod dvojčat. Necítila jsem se psychicky dobře, protože jsem měla strach o děti a byla jsem v šoku, že se narodily tak brzy.
  • Smíšené pocity
  • pocit selhání
  • Fyzicka vycerpanost
  • Velmy depresujcu
  • Stesti, ze mam sve dite, ale nekolikamesicni deprese, ktere jsem nedokazala pojmenovat. To jsem zvladla az v okamziku, kdy me doslo, ze muj porod byl uplne jiny, nez mel byt..
  • Šťastná
  • Spokojenost, stesti
  • Vše bylo v pořádku, problémem nastal až s kojenim, které se nechtělo rozběhnout.
  • Po celkove narkoze-pomalé uvědomění si,ze uz je syn na světě
  • Vyčerpání, zklamání, odpor k dítěti
  • radost,stesti.. Trosku obavy Z kojeni,které pro me bylo dulezite
  • po prvním porodu to bylo asi zoufalství... malej byl dřív, nikdo mi pořádně nic neřekl, jen, že ho odnáší na neonatologii a že mi někdo dá vědět.. mno
  • Úleva
  • Horor
  • Uz jsem to chtela mit za sebou
  • Štěstí, úžas
  • Úleva, radost
  • Trauma z kojení
  • Strach o dítě které se narodilo předčasně
  • Smíšené
  • Šťastná, vyčerpaná
  • Připadala jsem si neschopná
  • Že je to nějaký divný, jet k vyvolavanemu porodu, být mi dobře, cpat do tela dva dny tuny sraček aby byl porod miminka, kteremu se chtělo být i mě. Pak pocit že to co držím v náručí a řve je doopravdy moje dítě Pak pocit totální neschopnosti nakojit a nakrmit svoje dítě a az do teď (rok po porodu) hrozný pocit neschopnosti celkově a při tom, když syn nechce bastit jídlo, vždy si vzpomenu jaké to bylo, mít miminko v náručí co place a ja nejsem schopná mu pomoci
  • Vzhledem k tomu, že se mi pokoušeli porod 3 dny vyvolat a nakonec to stejně skončilo akutni sekcí, jsem se pak cítila jako že jsem nezvládla tak podstatnou věc v životě jako je právě porod ..
  • Úzkost ,strašný strach o dítě kdy vám nikdo nic neřekne že se čeká na lékaře
  • Krasne narodilo se mi preci dite to je krasny pocit
  • Úžasné a zároveň unava
  • Strach, malou bolest, samota
  • Vyčerpání
  • Nenávist k sobě sama, že jsem o nezvládla.
  • Strach, selhani, zmatenost, potreba manzela a dcery
  • Uleva, stesti.
  • Bezmoc, deprese,smutek
  • Byla jsem vycerpana a naprosto bez emoci. Necitila jsem vuuubwc nic :(
  • Byla jsem rada, ze uz to mam za sebou, ale na druhou stranu jsem se musela uz starat o dite rikala jsem si, ze uz mam po klidu a asi se nezastavim :(
  • Euforie, štěstí
  • Stesti,radost ale i smutek
  • I přes tu všechnu bolest to byl nádherný pocit
  • Byla jsem zmatena, smutna (nedostala jsem syna do naruce ani ho nemela u sebe, nicmene jsem chapala, ze to tak bylo nutne). Navic jsem se vnitrne zlobila sama na sebe, mela jsem take komplikace, ktere mi nedovolily syna navstevovat na JIRP.
  • uleva
  • zklamání, vztek, sebeobviňování
  • Radost, stesti
  • Uskost
  • Útlum. Neprožívala jsem pěkné pocity. Nedostavilo se štěstí...nic. byla jsem mimo.
  • úleva že je to zamnou
  • Štěstí s miminka, nepříjemně z pravidel oddělení šesti nedělí.
  • Úleva, štěstí a strach z neznámého
  • Po prvním štěstí, že jsem se synem přežila, druhý,jako okradena ó moje dítě, teď po třetí podvedene od lékařů. Ale šťastná za zdravé dítě
  • Euforie z miminka a hrdost,že jsem to zvládla
  • Štěstí,radost,pláč- slzicka,.....bolest - kontrakce...to se nedá popsat
  • Spokojenost
  • uzkost az deprese
  • U prvního zvláštní,u druhé že to šlo jak má,u třetí mazec,u čtvrtého euforie
  • Štěstí z narození dcery
  • Po porodu se mi neskutečně ulevilo a byla jsem ráda, že jsem to zvládla.
  • Selhání
  • Po porodu to uz bylo super ;))) jen jsem byla nejista ohledne starani o miminko
  • Strach z neznama
  • Byla jsem rada,ze to je za mnou.ze si maleho vzali a ja mohla odpočívat
  • Při prvním porodu některé sestry byli dost nepříjemné a když jsem chtěla pomoct nebo poradit odešli s odmítnutím. Po druhém porodu byli všichni milí a ochotní. Stejná porodnice 2 roky po té.
  • Vím, že je to absurdní, ale připadala jsem si znásilněně. Vadilo mi zavádění vyvolávacích tablet, kontroly postupu porodu a konečná fáze porodu, kde bylo přítomno několik lidí a já tam ležela s nohami od sebe. Opravdu mi bylo nepříjemné, kolik lidí mě vidělo a kolik jich na mě (do mě) sahalo. Uvědomuji si, že to bylo nutné a všechno byli odborníci, ale doteď je mi z toho špatně.
  • Díky personálu jsem se cítila skvěle.
  • Pochybnosti, nízké sebevědomí.
  • Bezmocnost, deprese - nebyla jsem informovana, co se u porodu presne stalo, proc mi berou dite z pokoje a domud jsem se nezhroutila, nikdo neresil a detska doktorka se mi vyhybala.
  • úzkost, strach
  • Jiné (5)