Dítě vs. dospělý v terapii

25.04.2018

Je terapie pro děti stejná jako pro dospělé? Kdo z terapie čerpá více? Jak je to v období puberty? Na tyto a další otázky se pokusím odpovědět na pár následujících řádcích.

Sám za sebe

U dospělého člověka se jedná o nejjednodušší způsob ve smyslu popisu. Pokud se necítíte dobře, můžete si zvolit, zda navštívíte odborníka (psycholog, psychiatr, psychoterapeut...). V takovém případě se ke mně dostanete přímou cestou a nic nebrání vstupnímu setkání, kde se lépe poznáme. Na prvním setkání se domluvíme na postupu. Další variantou je, že Vás ke mně pošle jiný odborník. V takovém případě se někdy cítí lidé pod tlakem. Vždy je terapie dobrovolná a je pouze na Vás, zda do toho "půjdeme". Méně častý způsob, avšak i ten se objevuje, je doporučení od známého na základě osobní zkušenosti. Dospělý podepisuje kontrakt a domlouvá se individuálně s terapeutem na postupu a průběhu terapie. Myslím, že není třeba více objasňovat. Jak je to ale u dětí?

Já a my

Do terapie dochází děti již od 3 let věku. Mnohdy tyto malé děti neovládají plně jazyk a jsou hravé. Ztotožňovat své chování a dávat do páru s myšlenkami či pocity pro ně bývá složité. Ovládat řeč a porozumět jí, se naučily poměrně nedávno. Mnohem přirozenější je jim objevování světa a trénování si situací v rámci hry či tzv. pokus,omyl. Nejlepší cestou se jeví právě terapie hrou, která je pro dítě tak přirozená, jako pro dospělého rozhovor. Dítě ve hře vyjadřuje své emoce a životní situace a zároveň má prostor k objevování různých možností, kombinací či k trénování. Prostřednictvím hry za přítomnosti proškoleného terapeuta dokáže dítě lépe identifikovat své pocity a věřit samo sobě, že zvládne překážky. Přirozeně dochází k posílení sebevědomí a zvýšení sebehodnoty. Při důsledném a trpělivém vedení terapie ze strany terapeuta dochází také k vtištění odpovědnosti za vlastní rozhodnutí a činy. Pro terapii je tak potřeba mít speciální pomůcky - hračky, písek, vodu, hlínu, výtvarné potřeby aj. Někteří odborníci využívají např. kresbu k diagnostice. V rámci terapie hrou ve smyslu jak ji chápu já (dle Dr. Garry Landreth), přistupujeme k dítěti nedirektivně. To znamená, že nevolíme dítěti jeho cestu, tempo, ale necháváme mu prostor pro zpracování témat v terapii za naší přítomnosti, kterou ho specificky podporujeme. Není třeba dítě diagnostikovat v rámci terapie.

Děti jsou nezletilé, z tohoto důvodu potřebujeme souhlas rodiče/rodičů se vstupem do terapie. Opět jsou zde již výše zmíněné 3 typy vstupu do terapie (sám, doporučení odborníka, doporučení známého). Zároveň však máme povinnosti informovat zákonného zástupce o průběhu terapie. Já se zpravidla setkávám s rodiči 1x za měsíc. Na této informativní schůzce se dozví, jak probíhá terapie, a já se dozvím, jaké změny vnímají doma, ve školce/škole atd. O délce terapie zde obvykle rozhodují rodiče spolu s terapeutem.

Chci být za sebe

Asi nejvíce komplikací může nastat u dospívajících. Toto období samo o sobě není pro dospívajícího jednoduché. Často ke mně dospívající nepřichází sám, ale v doprovodu rodiče. Vnímám tak děti od 12 let do 18 let. Dospívající již má potřebu vystupovat sám za sebe, rozhodovat o tom, co se bude s jeho osobou dít. Je to zcela logické a pochopitelné. Zároveň není zletilý a rodič za něj zodpovídá. To dává rodiči právo vstupovat do procesu terapie ve smyslu domluvení podmínek poskytování a zároveň setkávání se na informativních schůzkách 1x za měsíc. V terapii samotné je už na dospívajícím téma, kterému se budeme věnovat, i když terapeut přihlíží k "formální" zakázce tj. s jakým tématem do terapie přišel rodič/odborník. Terapeutickým nástrojem je rozhovor, kresba, nácvik relaxace, imaginace, terapeutické karty atd. Je potřeba si uvědomit, že v tomto období není vůbec snadné docházet k odborníkovi. Často se mění pohled na svět od svého základu a dospívající se necítí dobře. Je vržen mimo svou komfortní zónu a očekává se od něj dodržování pravidel, dospělé a rozumné chování, odpovědnost a spolupráce. Tyto rozporuplné životní energie se střetávají dennodenně v každém okamžiku.

Slovo závěrem

Nyní už blíže znáte rozdílnost jednotlivých věkových skupin. Psychoterapeut bývá ve výcviku obvykle veden k terapii s dospělým max. s dospívajícím. Na terapii s dítětem jsou speciálně zaměřené výcviky či školení. Dobrý psychoterapeut citlivě reaguje na potřeby konkrétního člověka a volí terapeutické metody a postupy "na míru". Bere v úvahu osobnostní rysy, energii daného člověka, cíl terapie, zkušenosti, dynamiku terapeutického vztahu a mnoho dalšího. Ne každý terapeut Vám tzv. "sedne". S ohledem na výzkumy, kdy se dozvídáme, že největší vliv na úspěch terapie má vztah klient-terapeut, je zřejmé nakolik pečlivě bychom si měli našeho odborníka vybrat.